Nebylo to ani nijak úmyslné, že jsem si dneska koupila letos první ozdobu na stromeček (takové jsem tady ještě neviděla – hvězdičky z březové kůry, co budou na stromečku dobře hořet) a zároveň jsem dnes upekla cosi (čímž jsem se pokusila napravit nepovedenou buchtu ze včerejška), co nápadně voní Vánocemi. Možná to dělá i to sychravé počasí a brzká tma, že člověk podvědomě směřuje k určitému momentu – vlastně ne k momentu, k období, kdy je venku ticho, bílo a zima a doma je teplo, světlo a pohoda. Nemají takhle vypadat ideální Vánoce? Pohodu štědrovečerního večera si přeneste na sebe sama a máte to. Vánoce jsou stav mysli.
Jak je možné, že dnešní společnost tohle vůbec nepodporuje, ba co víc, jde proti tomu? Jakto, že dřív byly Vánoce klidné, ladovské a ničím nerušené (v rámci kritizování současné doby se to hodí říct, i když to je taky jen výmysl, který známe z literatury) a dnes nás bombardují reklamy a obchoďáky až tak, že kupujeme nesmysly lidem, kteří je vůbec nechtějí, jenom proto, aby bylo něco pod stromečkem? V supermarketech jsou kolekce už od začátku září, koledy nám tam začnou vyhrávat snad až v prosinci, ale ani ta mohutná výzdoba na ulicích, blikající stromečky ani santaklausové člověku nenavodí tu náladu, o které se všude jen mluví a píše. Je nám často úzko ještě o to víc, že to cítit máme, ale necítíme…
Zbožňuju Vánoce, a ať si každý říká, co chce – že jsou komerční a vůbec neodpovídají tomu ideálu a další kecy v kleci, každý má Vánoce takové, jaké si je udělá sám. Já jsem se rozhodla, že si letošní Vánoce užiju. A pocity jsou prý nakažlivé, tak chci ten svůj dobrý předvánoční poslat dál. Kéž by se mi to podařilo.
Stejně jako Vánoce zbožňuju město, kde žiju. Vánoce v Praze mají své kouzlo (i když někdy ho musí člověk hledat velmi pracně), a tak je tento blog i o naší stověžaté hlavě státu (aby nedošlo k mýlce – jde o překlad latinského nápisu Praga caput rei publicae, Praha, hlava státu, který doplňuje pražský znak).
Teď bych asi měla napsat, co se na tomhle blogu objeví. Jenže já nevím přesně. Něco o adventu, tradicích, něco o staropražských Vánocích, něco o cukroví, něco o koledách, taky něco o pražských ulicích, domech, kostelích nebo taky něco o mým psovi a co dalšího mě napadne.
Teď mi nezbývá než vám doporučit, abyste taky někdy v rychlosti upekli nepovedenou buchtu a pak ji v klidu zakomponovali do speciální předvánoční žemlovky vůně ryze vánoční, a tak se začali těšit na Vánoce.
Žádné komentáře:
Okomentovat