Vánoční koncert

Všechny srdečně zvu na vánoční koncert našeho sboru. Čekají vás nové písně z našeho repertoáru a další novinky. Těším se na vás!

Na tu svatú Katerinú

Když Američanům u orloje vysvětluju, že po kraji toho kotouče (spodní sféry) jsou napsána jména, kdo slaví ten den svátek, moc to nechápou. Od tradice katolických světců, kdy každý slaví někdy svátek, se otcové poutníci odstřihli, takže je to pro ně nepochopitelné. (Příště jim to zkusím vysvětlit na svatém Valentýnovi, to by mohli vztřebat :-) My sice slavíme svátky, ale někdy slouží vážně jen jako další důvod se znervóznit s dárky - od původního smyslu svátků jsme se už tedy taky odstřihli, tak můžeme Američanům akorát závidět, že si nemusejí pamatovat vedle narozenin ještě svátky :-)
Nikdo to asi moc nezaregistroval, ale 25. listopad je důležitým svátkem v předadventní době. Je to svátek církevní, a protože se z naší společnosti náboženský aspekt vytratil, jako významný ho nechápeme. Jenže pro naše předky svatá Kateřina Alexandrijská důležitá byla. Její kult rozšířil Otec vlasti, protože na den jejího svátku vyhrál důležitou bitvu - před bojem se k ní modlil. O to víc mě překvapilo, že tahle raně středověká světice, o jejíž existenci se pochybuje, nemá sochu na Karlově mostě...
Lidová tradice praví, že v den svaté Kateřiny se nesmí používat nic, co má kola, protože středověká mučednice byla vplétána do speciálního nástroje sestrojeného z kol. Dokážete si představit, že byste něco takového dodrželi - obzvlášť ve městě a ve všední den? Nemožné. A tak navrhuji, aby se den svaté Kateřiny stal dnem chůze případně městské hromadné dopravy - protože jedete-li autobusem, proporčně na vás vyjde tak 0,2 kola. Zatímco index "kolovosti" při jízdě vlastním vozem je značně vyšší. To by byl svátek! Kateřina by jistě měla radost a pomohla by i nám s nějakou tou bitvou.

Včera jsem šla opět přes Staromák, a stále ještě nebyl strom ozdobený a byl to už třetí den, co tam krasavec z Brd stojí. Už tam ale visely ony prapodivné tyče s běhajícím světýlkem, které mají nahrazovat pocit, že padá sníh nebo hvězdy, ale vy akorát cítíte vliv vtíravé moderní techniky, která se dostala i do technologie vánočních ozdob...
Lidové pranostiky jsou taky zajímavá věc - třeba v případě Kateřiny jsou celkem neúprosné - sníh a mráz je buď na Kateřinu, nebo o Vánocích. To, co se teď odehrává za okny, jednoznačně znamená, že my všichni vánoční romantikové budeme zklamaní. Proto asi potřebujeme ten pocit padajícího sněhu v těch divnejch trubkách, co visí na stromcích nebo dekorují pravý Čechů ráj obchodní dům My.
Ztotožněním biblického ráje s obchoďákem (srov. též sousloví chrám spotřeby) jsem se přesunula na začátek tohohle příspěvku - odstřihli jsme se od náboženské tradice a tato přirovnání nám nepřipadají divná. Udělala jsem tedy takové malé kolečko, čímž jsem porušila slavení svátku svaté Kateřiny, ještě že je už 26. Jen to možná dokazuje, že těch koleček v mé hlavě je nějak víc... 

Už taky zdobíte?

Včera jsem šla přes Staromák a cítila jsem se tak nějak divně. Teprve dnes mi došlo proč. Všude už je vánoční výzdoba, u nás v pekárně je stromek od konce října a tady, v centru vánočního dění nic. Ale v noci to přišlo - přivezli ten strom,TEN STROM. Zbourali jsme mariánský sloup, vztyčujeme tu aspoň strom. Ten vánoční. Aby tam aspoň o adventu a Vánocích Mistr Jan nestál sám. Chudák přes přeblyštělou nádheru nevidí na Týnský chrám.
Snad bude radnice střídmější ve vánoční výstroji tohoto symbolu pražských Vánoc, protože minule to bylo až moc. Aspoň k něčemu by mohla být krize dobrá.I když noví zastupitelé se jistě postarají o to, aby lidé přestali mluvit o průšvihu z porodnice a začali spořádaně chválit perlu ze Staromáku.

Nadopujte se informacemi aneb vánoční program PIS

V rámci vlastivědných vycházek pořádá Pražská informační služba i několik tematicky laděných vánočních vycházek a přednášek. Je lepší si opatřit lístek předem, tipuju, že bude velký zájem.

Zde je jejich popis:

1. st. Jak naši předkové slavili Vánoce? Přednáška autorky populární encyklopedie o Vánocích nám připomene, jak probíhá liturgický rok a jaké jsou zvyky a obyčeje adventních a vánočních svátků. POZOR – omezený počet účastníků na 30 osob. Doporučujeme využít předprodeje vycházek.  Začátek přednášky v 16.30 v sále PIS, Arbesovo nám. 4, Praha 5, učebna v přízemí. Cena 70/50 Kč. PhDr. Valburga Vavřinová, Ph.D.
Adventní rozjímání u Pražského Jezulátka. S výkladem o historii a umělecké výzdobě kostela P. Marie Vítězné a světově proslulé sošce. Začátek akce ve 14.00 před vchodem do kostela v Karmelitské ulici (stanice tram. č. 12, 20, 22 „Hellichova“). Cena 70/50 Kč. Eva Sokolová.
20. po. Vánoční atmosféra Vlašské čtvrti na Malé Straně s prohlídkou bývalého Vlašského špitálu. POZOR - omezený počet účastníků na 50 osob. Doporučujeme využít předprodeje vycházek. Začátek akce v 15.00 před vchodem do Italského kulturního střediska, Šporkova 14, Praha 1 – Malá Strana. Cena 70/50 Kč. Milada Racková.
25. so. Tradiční vánoční procházka areálem Pražského hradu. Začátek akce ve 14.00 u sochy T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí. Cena 70/50 Kč. Alexandra Škrlandová.
26. ne. Vánoční Hradčany a Nový svět. Dozvíte se kde jsou nejkrásnější pražské jesličky, kde bydlel Karel Hašler, kde byl smutně proslulý „Hradčanský domeček“ a další zajímavosti. Začátek akce  ve 14.00 na stanici tram. č.  22, 25 „Pohořelec“. Cena 70/50 Kč. Eva Sokolová.
31. pá. Pražská strašidla  na Hradčanech a Malé Straně. Tradiční silvestrovská vycházka s povídáním o tajemných bytostech, které se podle pověstí zabydlely v  hradčanských a malostranských ulicích. Začátek akce v 16.00 u  pomníku hvězdářů na Pohořelci (tram. č. 22). Cena 70/50 Kč. Monika Koblihová, Pavla Bartásková.
Pražská strašidla na Starém Městě. Tradiční silvestrovská vycházka s vyprávěním o pražských legendách a tajemných bytostech staroměstských ulic a uliček. Začátek akce v 17.00 na Ovocném trhu před vchodem do Stavovského divadla, Praha 1 – Staré Město. Cena 70/50 Kč. Ing. Bohumil Kocourek.
1.1. 2011 so. Tradiční výstup na Petřín. Pěší procházka na petřínský vrch spojená s povídáním o zajímavostech této pražské dominanty. Začátek akce ve 14.00 u dolní stanice lanové dráhy na Újezdě (stanice tram. č. 6, 9, 12, 20, 22 „Újezd“). Cena  70/50 Kč. Ing. Bohumil Kocourek
Celý program na listopad a prosinec je zde

Třeba se na některé z nich potkáme.

Splňte si přání raději v máji

Hon za vánočními dárky může mít i vážné následky.

Vzpomínkou pocta se vzdává...

...Loučím se a něco však tam zůstalo z těch našich dnů, já teď vím, věrný zůstanu....
Poslední dny se odehrává pár významných výročí, které nemají nic moc společného s Vánocemi, ale přesto dotvářejí celkový obraz tohoto listopadového času.
Včera by se byl dožil dvou set let všemi dnes opěvovaný, leč vlastními současníky nepochopený Hynek (Ignaz) Mácha. Je to osud, že se dožil akorát jedné osminy let tohoto jubilea. A kdo ví, kdyby žil déle, možná my ho teď neslavíme. Třeba by se zpronevěřil své revoluční tvorbě, kterou předvedl v Máji, a měli bychom ho za básníka, který v mládí trochu ujížděl na romantismu, ale pak se vrátil k dobovým vkusem podporovanému buditelskému básnictví. Literatura i národ potřebuje geroje. V některé době víc, někdy zase míň. Pro Lori, která měla před svatbou, byla smrt jejího snoubence tragická, když v den plánované svatby byl jeho pohřeb. Pro národ to bylo přesně to, co potřeboval - trochu tajemný básník, který zemřel mlád a jeho dílo, zvlášť to, za kterým si stál tak, že ho vydal na vlastní náklady (zkuste si to představit v dnešní době), bylo současníky zavrženo pro nemorálnost tématu a neklasičnost formy. Kolikrát v životě jste četli Máj? Možná se vzpomínkou pocta vzdává...
Ke hrobu Máchy na Vyšehradě mířili z Albertova studenti před 21 lety. Aby vzpomněli nejen na básníka samotného, ale na protinacistický odboj, jehož součástí bylo přenesení jeho ostatků ze Sudet na Vyšehrad. Vzpomínky jsou, jak vidíme, hybnou silou dějin.
Událost 50 let stará, kvůli (nebo díky?) níž je 17. listopad mezinárodním dnem studentstva. Všechno začalo 28. října 1939 - v okupovaném Československu se vzpomínalo na vznik republiky. Jak už to bývá v těžkých situacích - vzpomínkový akt se změnil v demonstraci odporu proti nacistické okupaci, projev sounáležitosti a boje za svobodu. Češi potřebujou nějakou vnější negativní sílu, která vzbudí tu sílu dobrou, lidskou, která je uvnitř každého, aby se semkli a projevili svou vůli a onu sílu, která se zakládá na svobodě člověka.... Demonstrace byla rozehnána, jeden člověk zabit a jeden smrtelně zraněn. Až pojedete kolem hlavního nádraží, konkrétně kolem Opletalovy ulice, vzpomeňte si na něj. Jeho pohřeb 15. listopadu vyvolal další projevy nesouhlasu. A 17. listopadu pak gestapo tvrhlo do Hlávkovy koleje, pozatýkalo 1200 studentů, poslalo je do koncentráku, 9 bylo bez soudu popraveno, české vysoké školy byly uzavřeny a ještě během války byl tento den prohlášen mezinárodním dnem studentstva.... To už asi všichni vědí, nicméně okapávání je matka moudrosti, jak by řekl pan Kaplan.
Nenásilná demonstrace na Národní rozhýbala události až k tomu, že nedemokratický režim padl. Strašně mě mrzí, že jsem to nezažila jako starší, protože ta atmosféra musela být úžasná. Demonstrací na Václaváku i na Letný jsem ale se účastnila - jako čtyřletý škvrně. A jsem hrdá na to, že jsem u toho byla. Mami a tati - díky! Teď budu moct svým vnoučatům vyprávět, jak jsem seděla tátovi na ramenou a zvonila klíčema a s nadšením, ale bez nejmenšího tušení, co to znamená, jsem skandovala Jakeše do koše a Masaryka na stovku. Má to zajímavý rytmus. Zvlášť když to huláká dvě stě tisíc lidí.
Jsem šťastná, že máme svobodu - sakra, od včerejška tahle věta napsaná s velkým S nabývá jiných významů, to bych rozhodně napsat nemohla. Můžeme cestovat, máme se moc dobře a já jdu s hrdostí a vděčností na balkón vyvěsit vlajky.

Martin přijel na mezku

Dnešní den je prvním z těch, kdy už opravdu přichází zima. Alespoň podle tradice. Dneska nám měl spadnout z nebe první sníh alias bílý kůň. A nespadl, přestože zima byla pořádná. Na svatého Martina v době globálního oteplení totiž padají z nebe jiné věci. Třeba Svatomartinské víno - naše obdoba mladého francouzského vína Božolé (pardon, vypisovat celé to slovo po francouzsku by mi zabralo víc času než to, co je v téhle závorce). Víno je mladé, svěží, chemicky neupravované a musí se rychle vypít - ha, to zavání velkou party. A taky že jo - všude se mohutně slaví, magistrát slavnostně ukončil kontroverzní opravu Karlova mostu a při té příležistosti uspořádal svatomartinský trh, kde prováděl osvětu o svatomartinské tradici. Oživovat tradice umíme, obzvlášť pokud jde o nějaké slavení spojené s alkoholem. Svatomartinské víno je čupr značka, která vydělává, víno se rychle a výhodně prodá, proto ho vinaři vyrábějí dostatek, přestože byla letos poloviční úroda. A tak bude dobré víno z roku 2010 vzácnější, o to víc v Praze, protože je jasné, že co sa dá Pražákům, to už sa na Moravě nedá pít vůbec. Loni vznikla nesmělá konkurence Svatomartinskému vínu v podobě piva. Pivovar Matuška uvařil speciál Svatomartinské pivo jako alternativu k tradiční huse (jako by normální pivo nestačilo). Letos jeden z malých pivovarů atakoval přímo posvátnou surovinu. Z odrůdy modrého portugalu uvařil Zámecký pivovar v Zábřehu v Ostravě 11% pivní speciál Z VÍNA. Tak vám nevím, až začnou vinaři vyrábět víno ze sladu, vody a chmele, tak se asi nebudu divit.
Má to ještě jednu rovinu - svatý Martin z Tours je patronem vína. To svatý Václav taky - není to náhoda, za vším hledejte symboliku z Bible. Václav se ale postupně stal taky patronem pivovarníků (co by to taky bylo za českého patrona, aby nepodporoval pivo), a tak si Češi chtějí přizpůsobit i Martina a naučit ho pivařství, proto mu kradou hrozny...  (no dobře, konec výmyslů, marketingový tah je svatomartinské pivo asi stejně jako pivo pro dámy na Valentýna. Kdo mi proboha ale vysvětlí pivo Svatomatějovské?)
Znáte ten malý kostelík svatého Martina ve zdi? Tak právě tam byla v roce 1414 poprvé Mistrem Jakoubkem ze Stříbra podávána při mši svátost oltářní pod obojí způsobou (jeden z požadavků husitů), tedy chléb i víno i pro běžné věřící... už už jsem v tom zase chtěla vidět nějakou paralelu, ale omyl, věřícím tam tehdy poprvé byla podávána Kristova krev. No - nic to ale nemění na tom, že ten kostelík mezi Perštýnem a Platýzem je kouzelnej.
Oslavy svátku sv. Martina jsou spojeny s velkým debužírováním - pokud jste se do prasknutí peřejedli husou, neoslavili jste Martina důstojně - alespoň tak to na mě v současné době působí. Ono slavení jídlem má historickou spojitost s obdobím postu, které původně předcházelo Vánocům. V dnešní době z toho zbyl už jen fakt, že na Štědrý den se jí ryba - postní jídlo. Takže svatomartinské oslavy byly zároveň jakýmsi masopustem. Svátek připadal na dobu hlavního tahu hus, proto padaly z nebe dříve kromě sněhu i husy, které se staly tradičním pokrmem pro tyto dny. V Malé encyklopedii Vánoc od Valburgy Vavřincové jsem se dočetla, že ve středověku se na Martina pořádaly slavnostní průvody, které měly obzvlášť rády děti - chodily tam s pestrobarevnými lampiony a lucernami. Dnes jsem taky potkala pár dětí s lampiony. Akorát místo svíček jim na cestu blikala červená dioda. Nojo, časy se mění a nějak se ta moderní civilizace a přehnaná úzkost maminek projevit musí.
Teď jsem si přečetla tenhle výplod a přemýšlím nad tím, jestli náhodou Martin dnes nepřijel na oslu. Zdá se, že ke mně jo.

P.S. Pokud vás cokoli k mým výmyslům napadne, nepište mi to do e-mailů, ale sem, od čeho jsou komentáře :-)

 

Vůně skořice

Nebylo to ani nijak úmyslné, že jsem si dneska koupila letos první ozdobu na stromeček (takové jsem tady ještě neviděla – hvězdičky z březové kůry, co budou na stromečku dobře hořet) a zároveň jsem dnes upekla cosi (čímž jsem se pokusila napravit nepovedenou buchtu ze včerejška), co nápadně voní Vánocemi. Možná to dělá i to sychravé počasí a brzká tma, že člověk podvědomě směřuje k určitému momentu – vlastně ne k momentu, k období, kdy je venku ticho, bílo a zima a doma je teplo, světlo a pohoda. Nemají takhle vypadat ideální Vánoce? Pohodu štědrovečerního večera si přeneste na sebe sama a máte to. Vánoce jsou stav mysli.

Jak je možné, že dnešní společnost tohle vůbec nepodporuje, ba co víc, jde proti tomu? Jakto, že dřív byly Vánoce klidné, ladovské a ničím nerušené (v rámci kritizování současné doby se to hodí říct, i když to je taky jen výmysl, který známe z literatury) a dnes nás bombardují reklamy a obchoďáky až tak, že kupujeme nesmysly lidem, kteří je vůbec nechtějí, jenom proto, aby bylo něco pod stromečkem? V supermarketech jsou kolekce už od začátku září, koledy nám tam začnou vyhrávat snad až v prosinci, ale ani ta mohutná výzdoba na ulicích, blikající stromečky ani santaklausové člověku nenavodí tu náladu, o které se všude jen mluví a píše. Je nám často úzko ještě o to víc, že to cítit máme, ale necítíme…

Zbožňuju Vánoce, a ať si každý říká, co chce – že jsou komerční a vůbec neodpovídají tomu ideálu a další kecy v kleci, každý má Vánoce takové, jaké si je udělá sám. Já jsem se rozhodla, že si letošní Vánoce užiju. A pocity jsou prý nakažlivé, tak chci ten svůj dobrý předvánoční poslat dál. Kéž by se mi to podařilo.

Stejně jako Vánoce zbožňuju město, kde žiju. Vánoce v Praze mají své kouzlo (i když někdy ho musí člověk hledat velmi pracně), a tak je tento blog i o naší stověžaté hlavě státu (aby nedošlo k mýlce – jde o překlad latinského nápisu Praga caput rei publicae, Praha, hlava státu, který doplňuje pražský znak).

Teď bych asi měla napsat, co se na tomhle blogu objeví. Jenže já nevím přesně. Něco o adventu, tradicích, něco o staropražských Vánocích, něco o cukroví, něco o koledách, taky něco o pražských ulicích, domech, kostelích nebo taky něco o mým psovi a co dalšího mě napadne.

Teď mi nezbývá než vám doporučit, abyste taky někdy v rychlosti upekli nepovedenou buchtu a pak ji v klidu zakomponovali do speciální předvánoční žemlovky vůně ryze vánoční, a tak se začali těšit na Vánoce.