Vánoce nakonec byly bílé, ne že ne - romantika jako řemen, když navečer začne padat sníh a vy venku prskáte se sněhulákem prskavky a zpíváte koledy a můžete si vykroutit krk, jestli neuvidíte Ježíška.
Kdyby náhodou vyšla kateřinská pranostika, s Kofolou by bylo vše v pořádku, protože ta kvůli svému vánočnímu reklamnímu sloganu "S Kofolou budou bílé Vánoce, i kdyby se nechumelilo" změnila barvu PET lahve. Nejen flašky, i prasátko, které můžete vyhrát v soutěži s Kofolou, je bílé. Takové násilné měnění tradic se mi nelíbí. My jsme na Štědrý den viděli prasátko zlaté, viď, Dádo!
Jestli byly Vánoce "Zdravé a veselé", jak nám přál Country life, to si musí každý zpytovat sám. A co Vánoce "Chytré a veselé" s chytrou kartou outů, "Zlaté Vánoce" s Nescafé Gold nebo vpravdě dobré, "God Jul", jak nám popřála IKEA svým mateřským jazykem? Doufám, že alespoň jeden přívlastek na své Vánoce napasujete, nikomu bych ale nepřála Vánoce ve stylu hiphopového obchodu krutyhadry.cz, "Krutý a veselý" je snad neměl nikdo. Navíc před a měli napsat čárku :-).
Ať byly vaše Vánoce jakékoliv, doufám, že jste si je užili.
Já teda jo. V širokém kruhu rodinném je vždycky o zábavu postaráno, a tak se mi nepodařilo napsat kloudné slovo sem. Věřte ale, že jsem na vás, věrné čtenáře tohoto blogu myslela.
O Vánocích není tolik důležitá zábava jako kouzlo, a o to postaráno bylo taky. Tak to totiž je, když je slavíte s dítětem, tedy nikoli s naivním, leč s tím nejopravdovějším stvořením.
Vyskytují se jisté dohady o tom, že Ježíšek neexistuje. A to bychom si měli vysvětlit. Rodiče mi vždycky říkali, že dárky nosí Ježíšek, a co řeknou rodiče, to přece platí. Navíc Ježíšek o Vánocích přijde, aby nás obohatil, což se sice skrze dárky daří, ale obohatit lze i jinak, a v tom vězí ten pravý Ježíšek. Ježíšek přináší lásku a radost, což bychom měli brát vážně, tu rozdává on, my strkáme pod stromek ty dárky. Nebo si musíme přehodnotit význam slova dárek, jestli totiž musí mít nutně atribut zabalenosti. Zní to trochu pateticky, ale je to tak. V Americe mají taky dva Santy. Jeden, ten bílý, postává v obchoďácích a rozdává drahé dárky. Druhý, ten černý, Uncle Santa Claus, vyhrává na ulicích na ságo, zpívá a tančí a rozdává lidem radost. Tak doufám, že už je to jasné a že si teď zpětně můžete říct, že u vás na Vánoce Ježíšek byl.
Šupina pod štědrovečerním talířem mi zaručí finance, olovo předpovědělo horoucí srdce a ten diplom jsem v tom odlitku viděla taky. Jenomže to není jen tak. Pro to se taky musí něco udělat. A tak se teď odmlčím a odebéřu se do klidu svého modrého pokojíčku, abych načerpala co nejvíc informací a mohla je použít v pravý čas na pravém místě před tou pravou (někdy i levou) komisí.
Užívejte si zatím krás ledna a v únoru zase začnu psát, protože o Praze a o Vánocích a o podobném i nepodobném je co psát přes celý rok.
Jedna tříkrálová pusa od toho černého vzadu
