Všimli jste si, jak je Praha červená? Taky trochu zelená, to je pravda, kupole a věže jsou nepřehlédnutelné, ale i ty bývaly dřív do červena - koroze obarvila jejich měď do současné barvy. Ptal se mě jeden turista, proč jsou špičky všech věží a významných budov zlaté. Nedokázala jsem mu odpovědět, ale tipuju, že je to symbol koruny nebo taky připomínka Zlaté Prahy, kdy za Karla IV. byly věže baziliky svatého Jiří na Hradě pokryty zlatem. V Čechách je taky možné, že zlato je na střechách proto, že ho těžko může někdo ukrást. Konečně stejně je to i s tou mědí.
Praha se nám během jara zazelenala a z odkvétajících stromů sněží bílé kvítky. V dnešních dnech jsou plochy veřejné zeleně zkrášleny taky fialovými bochany ze šeříků a vůbec - všechny barvy malířovy palety tu najdete.
Ačkoliv uliční cedule jsou červené, názvy hlásají barvy různé. Jedna z nich ale referuje zároveň o barvě sebe sama. Ulice Červená je adresou Staronové synagogy a vysvětlení názvu je několikeré. V této uzounké a krátké uličce bývaly načerveno natřené řeznické krámy (vida, červená řeznictví nejsou fenoménem dneška, aby maso líp vypadalo, dřív asi taky byla šunka zahnědlá, třeba i nazelenalá). Ulice se dřív dokonce jmenovala Řeznická. Zcela jiné vysvětlení vychází z historie. V roce 1389 proběhl v pražském ghettu nejhorší pogrom do druhé světové války. Bylo to o Velikonocích, kdy rozlícení křesťané vtrhli do ghetta a zuřivě zabíjeli muže a ženy a jejich děti pak pokřtili a vychovávali v pravé víře. Krvavý masakr (akr masa - zase ti řezníci) si vyžádal na tři tisíce obětí a na jeho výročí se dodnes čte ve Staronové elegie Všechna ta neštěstí od přímého účastníka pogromu, Avigdora Kary. Po pogromu zůstaly na zdech ulice i synagogy dlouhá léta skvrny od krve, aby se na něj nezapomnělo. Proč v dnešní době všechny stopy po neštěstí raději zahladíme, aby se raději zapomnělo? Rádi máme růžové brýle.
Ulice Růžová na Novém Městě nám je nemá nasadit, naopak je to pád do reality - název alespoň připomíná rozlehlou zahradu plnou růžových keřů, která se rozprostírala kolem kostela svatého Jindřicha (malý kousek tam z ní zbyl). Dnešní ulice je vcelku obyčejná, až šedivá.
Po pražských ceších se zachovaly názvy názvy ulic Zlatá a Stříbrná na Starém Městě, připomínají řemeslníky v oboru drahých kovů. Stejnou motivaci má i Zlatá ulička u Daliborky na Hradě. Bydleli tu zlatníci, aby nemuseli platit vysoké daně staroměstské radnici (je úžasný, jak jsme se nezměnili). Romantická pověst o alchymistech z doby Rudolfa II. je nicméně populárnější vysvětlení názvu.
V Praze je i ulice Modrá, je to ve Stodůlkách a název byl vybrán na návrh místních obyvatel podle převládající barvy fasád domů. Podobný motiv vedl i k názvu ulice Bílé v Dejvicích, tam už ale není přesně jasné, co dávalo ulici natolik prosvětlující ráz, jestli dlažba, domy nebo jen dostatek světla. Jeho nedostatek a charakter ulice vedl i k názvu ulice Černé na Novém Městě.
Nedaleko Bílé je i ulice Zelená, jejíž motivace je podobná - podle jejího rázu - uprostřed totiž býval pruh zeleně. Taky proč se jedna ulice ve Slivenci jmenuje Tyrkysová, je vcelku prozaické. Když se vesnice připojila k Praze, byly přejmenovány ulice tak, aby se neduplikovaly názvy. V okolí můžete projít i ulicí Opálovou, Rubínovou nebo Smaragdovou, ale s drahokamy ani jejich barvami to nemá nic společného.
O ulici Duhová, která je v Michli, Pražský uličník (Lašťovka, Ledvinka a kol., 1998) mlčí. Můžeme si to ale zkusit domyslet. Možná tu začíná či končí duha, stojí tam pestrobarevné domy, nebo že by tam byla extrémní koncentrace čtyřprocentní menšiny? :-)
Patrně z důvodu četných negativních konotací barvy žluté žádná ulice v Praze toto jméno nenese. Podobně tomu bude asi u barev šedivé a hnědé, byť právě tyhle barvy by na některé ulice seděly velice přiléhavě.
Praha se nám během jara zazelenala a z odkvétajících stromů sněží bílé kvítky. V dnešních dnech jsou plochy veřejné zeleně zkrášleny taky fialovými bochany ze šeříků a vůbec - všechny barvy malířovy palety tu najdete.
Ačkoliv uliční cedule jsou červené, názvy hlásají barvy různé. Jedna z nich ale referuje zároveň o barvě sebe sama. Ulice Červená je adresou Staronové synagogy a vysvětlení názvu je několikeré. V této uzounké a krátké uličce bývaly načerveno natřené řeznické krámy (vida, červená řeznictví nejsou fenoménem dneška, aby maso líp vypadalo, dřív asi taky byla šunka zahnědlá, třeba i nazelenalá). Ulice se dřív dokonce jmenovala Řeznická. Zcela jiné vysvětlení vychází z historie. V roce 1389 proběhl v pražském ghettu nejhorší pogrom do druhé světové války. Bylo to o Velikonocích, kdy rozlícení křesťané vtrhli do ghetta a zuřivě zabíjeli muže a ženy a jejich děti pak pokřtili a vychovávali v pravé víře. Krvavý masakr (akr masa - zase ti řezníci) si vyžádal na tři tisíce obětí a na jeho výročí se dodnes čte ve Staronové elegie Všechna ta neštěstí od přímého účastníka pogromu, Avigdora Kary. Po pogromu zůstaly na zdech ulice i synagogy dlouhá léta skvrny od krve, aby se na něj nezapomnělo. Proč v dnešní době všechny stopy po neštěstí raději zahladíme, aby se raději zapomnělo? Rádi máme růžové brýle.
Ulice Růžová na Novém Městě nám je nemá nasadit, naopak je to pád do reality - název alespoň připomíná rozlehlou zahradu plnou růžových keřů, která se rozprostírala kolem kostela svatého Jindřicha (malý kousek tam z ní zbyl). Dnešní ulice je vcelku obyčejná, až šedivá.
Po pražských ceších se zachovaly názvy názvy ulic Zlatá a Stříbrná na Starém Městě, připomínají řemeslníky v oboru drahých kovů. Stejnou motivaci má i Zlatá ulička u Daliborky na Hradě. Bydleli tu zlatníci, aby nemuseli platit vysoké daně staroměstské radnici (je úžasný, jak jsme se nezměnili). Romantická pověst o alchymistech z doby Rudolfa II. je nicméně populárnější vysvětlení názvu.
V Praze je i ulice Modrá, je to ve Stodůlkách a název byl vybrán na návrh místních obyvatel podle převládající barvy fasád domů. Podobný motiv vedl i k názvu ulice Bílé v Dejvicích, tam už ale není přesně jasné, co dávalo ulici natolik prosvětlující ráz, jestli dlažba, domy nebo jen dostatek světla. Jeho nedostatek a charakter ulice vedl i k názvu ulice Černé na Novém Městě.
Nedaleko Bílé je i ulice Zelená, jejíž motivace je podobná - podle jejího rázu - uprostřed totiž býval pruh zeleně. Taky proč se jedna ulice ve Slivenci jmenuje Tyrkysová, je vcelku prozaické. Když se vesnice připojila k Praze, byly přejmenovány ulice tak, aby se neduplikovaly názvy. V okolí můžete projít i ulicí Opálovou, Rubínovou nebo Smaragdovou, ale s drahokamy ani jejich barvami to nemá nic společného.
O ulici Duhová, která je v Michli, Pražský uličník (Lašťovka, Ledvinka a kol., 1998) mlčí. Můžeme si to ale zkusit domyslet. Možná tu začíná či končí duha, stojí tam pestrobarevné domy, nebo že by tam byla extrémní koncentrace čtyřprocentní menšiny? :-)
Patrně z důvodu četných negativních konotací barvy žluté žádná ulice v Praze toto jméno nenese. Podobně tomu bude asi u barev šedivé a hnědé, byť právě tyhle barvy by na některé ulice seděly velice přiléhavě.
Lennonova zeď hýří všemi barvami duhy a začíná už taky kvést, když je to jaro.
