Klasický kecy, když není co říct: V tomhle počasí je všechno na nic... nějak nevim, co se mnou, je, asi je to tim počasim... Jak může bejt něco normální, když se počasí úplně zbláznilo...
A říkáme to všichni.
Má počasí vážně vliv na náladu, nebo je to prastará efektní výmluva? Umí se člověk naladit na energii přírody, takže pláče, když prší, je zachmuřený jako obloha právě teď nebo jásá, když září v říjnu slunce? Nevěřím na to, zvlášť když v naší plastové době lidem nepřipadá divný jíst v zimě podivnou růžovou hmotu, která se tváří jako rajče, a přirozenost mezitím odchází kamsi věčně lovit nebo se přejmenovává na biostyl. Takže - výmluvy na to, jak právě dneska venku je, sbohem!
Z počasí se člověk může radovat pořád. Není to hovno, které nám smrdí na botě v divadle, šéf naštvaný na naši práci ani srážka s blbcem. Je to něco přirozeného, stejně jako vrásky, šediny nebo věk. Neexistuje špatné počasí, špatně je něco v nás nebo na nás (depka nebo tenká bunda).
Miluju podzim a nemůžu si pomoct. I proto, že mám v tu dobu svátek. Jo, je to samolibé. Mám ráda ten den, kdy mi připadá, že všechny stromy se vybarvily tak krásně právě pro mě. A je to jen jméno, které za tím báječným pocitem stojí. Užívám si, když mi někdo napíše jen tak, protože to vidí v kalendáři. Letos i Seznam už pochopil, že má svátek kromě Michaely i Michala. Sem bych napsala smajlíka. Jenže už delší dobu se chystám je nepoužívat. O tom ale třeba zase jindy.
