Jsem užívatelka podzimu

Klasický kecy, když není co říct: V tomhle počasí je všechno na nic... nějak nevim, co se mnou, je, asi je to tim počasim... Jak může bejt něco normální, když se počasí úplně zbláznilo... 

A říkáme to všichni.

Má počasí vážně vliv na náladu, nebo je to prastará efektní výmluva? Umí se člověk naladit na energii přírody, takže pláče, když prší, je zachmuřený jako obloha právě teď nebo jásá, když září v říjnu slunce? Nevěřím na to, zvlášť když v naší plastové době lidem nepřipadá divný jíst v zimě podivnou růžovou hmotu, která se tváří jako rajče, a přirozenost mezitím odchází kamsi věčně lovit nebo se přejmenovává na biostyl. Takže - výmluvy na to, jak právě dneska venku je, sbohem!

Z počasí se člověk může radovat pořád. Není to hovno, které nám smrdí na botě v divadle, šéf naštvaný na naši práci ani srážka s blbcem. Je to něco přirozeného, stejně jako vrásky, šediny nebo věk. Neexistuje špatné počasí, špatně je něco v nás nebo na nás (depka nebo tenká bunda). 

Miluju podzim a nemůžu si pomoct. I proto, že mám v tu dobu svátek. Jo, je to samolibé. Mám ráda ten den, kdy mi připadá, že všechny stromy se vybarvily tak krásně právě pro mě. A je to jen jméno, které za tím báječným pocitem stojí. Užívám si, když mi někdo napíše jen tak, protože to vidí v kalendáři. Letos i Seznam už pochopil, že má svátek kromě Michaely i Michala. Sem bych napsala smajlíka. Jenže už delší dobu se chystám je nepoužívat. O tom ale třeba zase jindy.

Podzimní energetická pecka

První předzvěstí Vánoc jsou pro mě kaštany. Když otevíráte slupku a vyloupne se hnědý bobek, je to jako rozbalovat dárek pod stromečkem. Ve chvíli, kdy vyloupnete první, vykouzlí se vám na rtech široký úsměv. A chcete další a další, hlavně aby tohle blaho nikdo neskončilo, takové poklady! Každý kaštan je jiný, jinak pruhovaný, jinak tvarovaný, jinak krásný. Podzimní nadílka zadarmo.

Lesklí, ještě trochu pomačkaní, ale připraveni splnit svůj životní úkol: zkrabatět a seschnout. Mám tip na to, jak dát kaštanům možnost využít svého potenciálu naplno.

Vezmete-li si do dlaně kaštan, vlije se vám do žil nová síla. Nevěříte? Tady je návod, bude se hodit zvlášť teď, v době podzimních plískanic.

Projděte se nejbližším, nejmilejším nebo nejhezčím parkem a vyberte si ten správný kaštan, správně jírovec maďal. Chvíli se brouzdejte v listí, které pod sebe shodil, a poslouchejte, jak krásně to šustí. Posbírejte několik hnědých koulí (pozor na ty měkké), ne víc jak tři do každé ruky, a pokračujte v procházce, mnouce valouny v rukou. A užijte si to. 

A to je celý. Jeden ze způsobů, jak si užít tohle nepopulární roční období. Ještě doporučuju se po procházce převlíct do suchého a zalézt do tepla třeba s pěknou knihou. Nejlíp se totiž čte usíná, když déšť bubnuje do okna.

A co s kaštany? Můžou být třeba podzimními hosty kapes vašeho kabátu. Odvar ze slupek a z kůry prý pomáhá proti křečovým žilám. Takže abyste zároveň ulevili svým nohám, nejlepší je povýšit je nad své srdce, ať se trochu odkrví. A z kaštanů si udělejte pár pěkných zvířátek. 

O slevách a tak

Ráno jsem se vzbudila a hned mi bylo jasné, že dnešní den přinese něco nového, nebo bude minimálně zajímavý. Co jiného by vás taky napadlo, když to nebe, které vidíte z okna za větrem rozkmitanými větvemi, je doslova něčím těhotné. A taky že jo - začal padat sníh. Byla to ale jenom demoverze, která nestihla zažehnout plamínek vánoční nálady. Vcelku okamžitě vločky roztály a celý den pršelo, tedy alespoň po tu dobu, co jsem byla v práci. Turisti počasí taky moc neocenili, zmokli jsme durchundurch a těžko hledat na toto počasí nějaké lepší vybavení než prostě zůstat doma. Od té doby čtu na internetu, jak sníh zasypal Česko, jak stojí dálnice a sněžení komplikuje dopravu. A v Praze zase nic.
S vidinou volného odpoledne jsem s chutí nastoupila do wi-fi tramvaje, krásné a pohodlné "kotastry" a těšila se, že si koupím po celém dni něco k snědku.
Přemýšlejíc o tom, co jsem právě četla v knize Mariusze Szczygiela Udělej si ráj v kapitole o parašutistech a atentátu na Heydricha aneb jak je těžké být pro Čechy hrdinou - vstoupila jsem do supermarketu. Vždycky se snažím všechno co nejrychleji naházet do košíku a vypadnout odtamtud, aby mě z toho vánočního nákupního šílenství netrefil šlak.
"... Ale to si nejdřív musíte ten Blesk koupit, pane!" zněla mile, ale rázně odpověď na otázku, kterou jsem neslyšela. Starší pán stál v oddělení pečiva bezradně a zklamaně, protože si přišel pro avizovanou čepici zadarmo. Pršet už dávno přestalo, tak to asi nebyla akutní nouze, která ho pro pokrývku hlavy přivedla. Že by to byl jeden z dědů, kteří ve volném čase objíždějí všechny slevové akce? Možná měla čepice pod stromečkem potěšit jeho vnuka či pravnuka.
A zatímco nám všem nakupujícím přála Billa šťastné a cenově výhodné nejkrásnější svátky roku, já jsem rychle sázela do košíku potřebné věci, cena necena, hlavně rychle. Procházejíc oddělení konzerv už asi potřetí, když jsem zoufale hledala rajský protlak, zaslechla jsem: "Samozřejmě, taková akce probíhá, ale u pokladny musíte předložit ten kupon z Blesku." Zase ten samý pán, stále prázdný košík v ruce, jen jiný člen personálu. Rozložitý muž ve středním věku, od pohledu dobrák. Nemohl se pána zbavit, vlastně to vypadalo, že ani nechtěl. Vysvětloval mu všechno pořád dokola a ještě dlouho, i když jsem se vracela pro sýr a pak pro kefír. To už ale stáli u oddělení cukrů. Tam setrvali ještě dlouho a mně se tolik zalíbila ta scéna, že jsem kolem prošla ještě několikrát. Vtom jsem spatřila nápis "zlevněné zboží" a rázem se ve mně probudila pravá Češka. Můžu mít něco LEVNĚJŠÍ! Ovlivněna knihou o české povaze s chutí házím do košíku cosi, čehož jméno je z větší části překryto nálepkou -50 %, přesto lze přečíst nápis "Švejk".
Všechno nějak podezřele pasuje dohromady.
Ten pán bez čepice a s prázdným košíkem stojí patrně ještě teď u oddělení cukrů a kroutí hlavou, místo toho, aby si koupil Blesk s přílohou, kde najde onen kupón, slevový voucher nebo jak se podobným vábničkám na Čechy říká, a já sedím u počítače, v žaludku neidentifikovatelnou hmotu Švejkova salátu (na jehož víčku stojí "KVALITA BEZ KOMPROMISŮ") a dochází mi, že pro Čechy je hrdinstvím toto: hlavně koupit vše co nejlevněji, pokud možno zadarmo.
Stydím se.
V tomhle příběhu ale vystupuje člověk, který je hrdinou pro mě. Je to onen prodavač, který s trpělivostí profesora Parkhilla jedná s pánem, jehož už i já bych poslala do oněch míst.
Obdivuji prodavače, obzvlášť před Vánoci.